Latinské assere znamená osobovat si něco, tvrdit to s jistotou, zdůrazňovat to. V češtině je používán problematický výraz "sebeprosazování".
Příliš totiž připomíná razantní dosažení svého. Vhodnějším názvem zřejmě je opis - přímé, přiměřeně sebevědomé jednání nebo ještě volněji přeloženo - zdravé sebeprosazování.
Znalec asertivity má umět přirozeně projevit své emoce. Má dokázat spontánně reagovat, má umět dávat najevo svá přání a požadavky. Má dokázat sdělit své jasné stanovisko, nemluvit mlhavě a jen napovídat chytrému. Umí oponovat. Říká ne na nepřijatelné požadavky.
Asertivita by měla zlepšit vaši schopnost brát věci s nadhledem, ale i jednat a vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se.
Asertivní je upoutat pozornost tam, kde je toho třeba a kde to považujete za nutné.
Asertivně lze řešit konflikty bez trpkosti a dávat chybujícím možnost napravit jejich chybu.
Asertivitou je možno mírnit hněv a rozčilení tím, že je nebudeme považovat za dopink, bez něhož neprojevíme své názory, až pohár trpělivosti přeteče.
Asertivně je možno bez pocitů viny sdělovat nepříjemná rozhodnutí, realizovat opatření a požadovat postupy, jež jsou sice správné a vyplývají ze zákonů, ale těm, s nimiž jednáte, příliš nevyhovují. Tímto způsobem lze hledat a najít kompromis, pokud to považujeme za správné, ale stejně tak asertivně setrvat na svém stanovisku zcela beze změny tam, kde podobně jako Napoleonovi gardoví seržanti u Waterloo nemáme kam ustoupit.