Poslání sociální práce je chápáno v západních zemích jako poskytování sociálních služeb jednotlivcům, skupinám a komunitám. Účelem těchto služeb je pomoci klientům vyrovnat se s nezměnitelnými problémy a omezit nebo odstranit problémy, které lze změnit nebo vyřešit.
Zkušenost sociálních pracovníků na různých úrovních ukazují, že poskytovatelé sociálních služeb mají k písemným dokumentům velmi ambivalentní postoje. Písemně zpracované metody práce a pracovní postupy jsou ještě dnes, tři roky od účinnosti zákona o sociálních službách u řady pracovníků poskytovatelů podceňovány s odkazem na rutinní praxi, kterou přece každý zaměstnanec zná. Také s odkazem na bohužel neblahou tradici práce v sociálních službách, možná převzatou z původně charitativní pomoci, že je potřeba všechen pracovní čas věnovat klientům a přímé práci s nimi. Víme, co máme dělat, nepotřebujeme papíry. Jakákoli administrativa, písemné záznamy, písemné návody jsou zbytečné zdržování. A také další argument – nemáme na papírování a nějaké diskuze čas. Tento argument bývá bohužel pravdivý, protože do pracovních náplní pracovníků v přímé práci, a často i vedoucích týmů, nebývá metodická práce zahrnuta.